Jihlava, Česká republika
ekori-bloguje@email.cz

Nedávej víc, než máš ty sám, aby vše bylo v pořádku

umělec malující na podlahu v článku nedávej víc než máš

Začínám si myslet, že člověk od druhých nejvíc ocení to, co sám sobě nedopřeje. A zároveň ho víc podráždí, když mu nevěnují, co by si přál, přestože to sám sobě nezařídí. Téhle zákonitosti si všímám výrazně více od doby, co si čtu knihu Smysluplné vztahy od Michala a Michaely Bartošových. Hlavními radami jsou: měj sebe na prvním místě a nedávej víc, než máš.

Méně je více

Projevuji lásku druhým lidem v podobě dotyků. Nedělá mi problém ukázat své city upřímně a emotivně. Například při návštěvě rodičů či prarodičů mého přítele na to evidentně nebyli zvyklí v takové míře, a tak se už zažila hláška při vítání či loučení objetím spojeným s hlazením ve znění: „Už stačí, jinak mě vyhladíš jak Lidice”.

Při návštěvě mých rodičů se snažím ve většině návštěv zapojit mimo povídání i kontakt v podobě pohlazení obličeje, vlásků, zad či paže obou rodičů. Považuji za důležité ukázat, jak je vnímám a co cítím. Nejen slovy se dají výstižně vyjádřit city chované k druhým lidem. Dotyky jsou pro mě nejefektivnější formou.

Nebuďme oběťmi

U maminky si vždy všímám, jak se rozzáří. Přijímá veškerou energii a láskyplně mi ji vrací i s úroky výrazně vyššími než při půjčce v pochybné bance. Je to úžasná, silná, hodná, vstřícná, v mých očích éterická žena, která by se nejraději všem rozdala, pokud to jen trochu potřebují. Kdokoliv je v nesnázích, ozývá se jí, protože dokáže vyslechnout, podpořit dotyčného, dát mu zpětnou vazbu a každý v její přítomnosti pookřeje a dostane se zázrakem do pohody. Jenže sama o pomoc nepožádá téměř nikdy a spoléhá se na sebe a svého milujícího muže.

V knize Smysluplné vztahy jsem našla informaci, že lidé mají určitou energii, o kterou musí pečovat v podobě nastavení hranic, obhájení vlastního já a hlídání svých přání a potřeb. Během dne se tak může stát, že nám někteří lidé naši energii berou v podobě vzbuzování pocitů viny či vypovídáním se ze svých starostí, které ale vyžadují mnoho naší energie. Proto se pak vypovídávající člověk cítí lépe, ale my hůře (zatíženě, unaveně nebo vyčerpaně, “vygumovaně” a podobně).

Pokud své energii nevěnujeme patřičnou pozornost, přicházíme o ni v těchto situacích. A vlastně dotyčným dáváme svolení, protože absence obranné reakce z naší strany jim vlastně umožňuje si ji vzít. Je to stejné, jako bys dal na dveře svého odemknutého bytu nebo domu ceduli s nápisem “vejdi a vem si, co chceš – nevadí mi to a je to v pořádku”.

“Síla zvyku” je výmluvou

Najednou jsem si uvědomila, že moje milovaná maminka dává více, než by měla. Samozřejmě, že potěší mnoho lidí okolo sebe, zlepší jim náladu nebo životní situaci. Ale na úkor sebe. Mysli víc na sebe a vlastní pocity!

 

Proč se mají mít všichni okolo dobře a ona sama má čerpat pouze z příjemného pocitu, že udělala dobrý skutek? Mrzí mě, že je pak sama unavená a ne vždy se cítí dobře.

 

Při již zmíněných návštěvách si všímám, jak je velmi vděčná za každé pohlazení, každou projevenou něhu a každý projev zájmu o tuto milounkou osůbku. Člověk, který si podle mě nejvíc ze všech zaslouží lásku a péči, ji nejméně očekává od druhých, protože je zvyklý ji sám věnovat.

 

V souvislosti s novými zjištěními mě napadá myšlenka. Co když je tak vděčná za pozornost druhých, protože sama ji sobě věnuje minimálně, dává víc než bere a jen z části vnímá a řídí se tím, že by se měla zaměřit v první řadě na vlastní pocity, zdraví, přání a potřeby než druhých? Kdo jiný to za ni udělá? Maminko, pokud si to čteš, chci ti něco říct: „Nedávej víc, než máš ty sama.” 🙂

Měj sebe na prvním místě

S něčím podobným bojuji také. Dlouho mi trvalo pochopit, že mi chybí něha od mého úžasného muže, jen když ji málo věnuji sama sobě. Často máme v mysli, že nás druzí mají něčím potěšit, mají nás podpořit, mají nám projevovat lásku (kterou si zasloužíme) a mají nám věnovat svou pozornost vždy, když potřebujeme, pokud jim na nás záleží. Jenže pak nastává problém.

Jsme v začarovaném kruhu, který je v knize též popsán. Jelikož svoji energii a úsilí rozdáváme lidem okolo nás, očekáváme, že nám bude také navrácena. A pokud se tomu tak nestane, můžeme mít pocit nedostatku. Můžeme nabýt dojmu, že je nám odpíráno, co máme dostat a zasloužíme si to. Něco jsme dali, máme něco dostat zpět. Nárokujeme si.

Zprvu to nemusíme poznat, ale může se to projevit později v jiných situacích, kdy druhému nepřejeme to, co jsme sami chtěli, necítíme upřímnou chuť mu udělat radost, máme různorodé nepříjemné pocity a podobně. Tento stav může zapříčinit různá nedorozumění, pocity křivdy, osočování a hádky.

Je to jednodušší, než se zdá

Přitom stačí, abychom mysleli v první řadě na sebe, a pak až ze svého přebytku pečovali o ostatní. I v tomto případě platí věta pravící, že méně je více. Nebudeme se tak cítit neúplní, neucítíme pocit křivdy, když naše očekávání nebudou splněna, a nebudeme zbytečně a neférovým způsobem osočovat svého partnera, že se snaží málo. Když budeš mít sebe na prvním místě, vše bude v rovnováze a snáz prožijeme klid uvnitř nás.

Smutné je, že si to každý člověk musí uvědomit sám od sebe. Se svou maminkou jsem na toto téma mluvila mnohokrát, ale je znát, že implus pro ni přichází zvenčí, ne z vlastního nitra. Každopádně doufám, že jednou nastane chvíle, kdy budu svědkem událostí, ze kterých poznám, že si konečně uvědomuje, co v ní je, jak je inspirativní, jedinečná a neskutečně silná, přestože z ní vyzařuje jemná ženská energie. A sebeláska je důležitá nejen pro ni, ale pro každého z nás, milý čtenáři.

Věřme vlastnímu instinktu

Za sebe mohu říci, že vidím změny od doby, co se snažím pracovat na sebepoznání, přemýšlím o svých pocitech a situacích v životě a co se snažím zažít nové poznatky v každodenní realitě. V sobě, v každém dni a v chování svých nejbližších ke mně. Spokojenost vzrůstá a já nepřestanu pátrat po porozumění všemu, co se mě týká. Už v tom vidím smysl. 🙂

Jistě, často je to těžké a ne vždy hned chápu souvislosti. Často potřebuji čas a až zpětně chápu, proč se stala určitá situace. Mnohdy je velmi náročné se v tom vyznat a chce to opravdové úsilí. Ale z dlouhodobého hlediska se to vyplatí.

Nejtěžší pro mě osobně je chápání souvislostí, když není vždy vysoká úspěšnost řešení. Okolí může mít pocit, že jsme stále na místě, když se situace opakuje. Někdy nám nevěří i ti nejbližší. To může být mnohdy demotivující a člověk sám pak znejistí, zda na to skutečně přišel a co s tím. Ale vždy věřme vlastnímu instinktu. To, co je uvnitř nás, nemůže okolí cítit. Pomáhá mi připomínání věty Nedávej víc, než máš.

 

Pokud věříme, že jsme na dobré cestě, vytrvejme, ať na to kdokoliv říká cokoliv. I kdyby to byli právě naši nejbližší. Alespoň teď máme možnost poznat, komu na nás skutečně záleží a kdo s námi opravdu chce trávit čas svého života. 🙂

 

 

Líbilo se ti to?

Vyber si počet hvězd.

průměrné hodnocení: 5 / 5. počet reakcí: 3

Buď první, který vyjádří svůj názor! 🙂

Pokud tě zaujal obsah blogu

sleduj mě i na Instagramu nebo se přihlas k odběru novinek!

Pokud tě to nezaujalo nebo ti něco chybí

pomoz mi to vylepšit!

Řekni, co bys změnil, milý čtenáři?

 

4 komentáře

  1. Kika napsal:

    Hezky napsané. Tvoje rodina má v tobě poklad.

  2. Hanka napsal:

    Je to pravda, co tu píšeš. I já se poslední dobou snažím víc myslet na své pocity naplnění, abych měla trochu více energie. Člověk asi opravdu nemůže dávat, co nemá. Tvůj článek je hodně na zamyšlení a je tak krásně citlivě napsaný. Je vidět, že máš svou maminku hodně ráda. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *